Stravné při tuzemských cestách podnikatelů podle § 7 ZDP (zákon o dani z příjmů) přísluší dle § 5 odst. ZCN podnikateli od 1.1.2002:
služební cesta v délce trvání (hodiny) | stravné ve výši (od - do) Kč |
---|---|
0 - 12 |
podnikatel nepodniká služební cesty v délce do 12 hodin,
proto nemá nárok
|
12-18 |
87 - 105
|
18 a více |
136 - 163
|
Tyto náhrady jsou výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Ze znění § 24 odst. 2 písmeno k) část 1 ZDP vyplývá, že podnikatel může jakožto daňové výdaje uplatňovat náklady související s pracovní cestou a to (ubytování, dopravní prostředek, parkovné ,... ) pouze v prokázané výši (má tedy povinnost tento náklad správci daně prokázat - doložit například potvrzení o zaplacení hotelu, jízdenkou, pokud vykonal cestu veřejným dopravním prostředkem, zakoupenou vstupenkou, parkovacím lístkem, ...).
Pro jízdy vykonávané veřejnými dopravními prostředky platí totéž co pro cestu vykonávanou firemním či soukromým automobilem - přesná evidenci těchto jízd. Tato evidence by měla i po letech prokázat , ve které firmě a s kým, o jaké záležitosti týkající se jeho podnikání podnikatel jednal (popřípadě, které zboží nakupoval).
V § 24 odst. 2 písmeno k) část 2 ZDP je uvedeno, že pravidelným pracovištěm se pro poplatníky s příjmy podle § 7 ZDP také rozumí sídlo podnikání uvedené v živnostenském nebo jiném obdobném povolení k podnikání. Sídlem podnikání je tedy místo podnikání uvedené v živnostenském listě nebo jiném obdobném povolení k podnikání. Můžeme tedy mít bydliště jako místo podnikání a současně můžeme mít další provozovnu a cesty mezi těmito dvěma provozovnami považovat za služební cesty.
Dle § 2 odst. 7 zákona č. 337/92 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů však se při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřen stavem formálně právním a liší se od něho. Z tohot nenápadného odstavce plyne, že pokud poplatník neprokáže, že i jeho bydliště je místem běžného podnikání a že tam práci běžně vykonává, může správce daně v případě daňové kontroly vyloučit jako daňově neuznatelné cesty mezi bydlištěm a provozovnou včetně dalších nákladů. Proto dodržujme následující body:
V programu WIN EKONOM doporučujeme evidovat stravné vyplácené podnikateli:
V programu WIN EKONOM doporučujeme evidovat jednotlivé náklady související se služební cestou :
V programu WIN EKONOM doporučujeme evidovat jednotlivé jízdy mezi provozovnami jako běžné služební cesty firemním nebo soukromým vozidlem v příslušných knihách jízd s případným označením jízdy jako soukromé (v knize jízd firemním vozidlem), pokud nebudeme schopni prokázat bydliště jako plnohodnotnou provozovnu - místo podnikání.