Náhrady cestovních výdajů při tuzemských služebních cestách - podnikatelé

Posuzování pracovní jízdy - stravné

Stravné při tuzemských cestách podnikatelů podle § 7 ZDP (zákon o dani z příjmů) přísluší dle § 5 odst. ZCN podnikateli od 1.1.2002:

služební cesta v délce trvání (hodiny) stravné ve výši (od - do) Kč
0 - 12
podnikatel nepodniká služební cesty v délce do 12 hodin, proto nemá nárok
12-18
87 - 105
18 a více
136 - 163

Tyto náhrady jsou výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.


Posuzování pracovní jízdy - další náklady

Ze znění § 24 odst. 2 písmeno k) část 1 ZDP vyplývá, že podnikatel může jakožto daňové výdaje uplatňovat náklady související s pracovní cestou a to (ubytování, dopravní prostředek, parkovné ,... ) pouze v prokázané výši (má tedy povinnost tento náklad správci daně prokázat - doložit například potvrzení o zaplacení hotelu, jízdenkou, pokud vykonal cestu veřejným dopravním prostředkem, zakoupenou vstupenkou, parkovacím lístkem, ...).

POZOR !!!

Pro jízdy vykonávané veřejnými dopravními prostředky platí totéž co pro cestu vykonávanou firemním či soukromým automobilem - přesná evidenci těchto jízd. Tato evidence by měla i po letech prokázat , ve které firmě a s kým, o jaké záležitosti týkající se jeho podnikání podnikatel jednal (popřípadě, které zboží nakupoval).


Posuzování pracovní jízdy - určení pravidelného pracoviště

V § 24 odst. 2 písmeno k) část 2 ZDP je uvedeno, že pravidelným pracovištěm se pro poplatníky s příjmy podle § 7 ZDP také rozumí sídlo podnikání uvedené v živnostenském nebo jiném obdobném povolení k podnikání. Sídlem podnikání je tedy místo podnikání uvedené v živnostenském listě nebo jiném obdobném povolení k podnikání. Můžeme tedy mít bydliště jako místo podnikání a současně můžeme mít další provozovnu a cesty mezi těmito dvěma provozovnami považovat za služební cesty.

POZOR !!!

Dle § 2 odst. 7 zákona č. 337/92 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů však se při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřen stavem formálně právním a liší se od něho. Z tohot nenápadného odstavce plyne, že pokud poplatník neprokáže, že i jeho bydliště je místem běžného podnikání a že tam práci běžně vykonává, může správce daně v případě daňové kontroly vyloučit jako daňově neuznatelné cesty mezi bydlištěm a provozovnou včetně dalších nákladů. Proto dodržujme následující body:

Doporučované řešení v programu WIN EKONOM.

Stravné

V programu WIN EKONOM doporučujeme evidovat stravné vyplácené podnikateli:

Další náklady

V programu WIN EKONOM doporučujeme evidovat jednotlivé náklady související se služební cestou :

Jízdy z provozovny (bydliště) do jiné provozovny a zpět.

V programu WIN EKONOM doporučujeme evidovat jednotlivé jízdy mezi provozovnami jako běžné služební cesty firemním nebo soukromým vozidlem v příslušných knihách jízd s případným označením jízdy jako soukromé (v knize jízd firemním vozidlem), pokud nebudeme schopni prokázat bydliště jako plnohodnotnou provozovnu - místo podnikání.